Byli by malí, nebo velcí a tencí, nebo tlustí a ohební, nebo pevní a košatí nebo holí …
Ale lidi přece takoví jsou, nebo ne?
Lidi jsou takový, jsou různí, ale na rozdíl od stromů to pořád řeší. Jestli jsou dost štíhlí, nebo moc tlustí, proč jsou tak velcí, nebo tak malí, jestli jsou dost vlasatí a tmaví, nebo světlí a bez vlasů?
Slyšeli jste někdy, že by se dub trápil, že je moc silný, nebo bříza, že je moc tenká a bílá? A proč
já, říká borovice, mám ty jehlice tak dlouhé a ostré, nebo já lípa mám své květy tak zvláštní a jiné než
jabloň? Já si myslím, že stromy si tohle nikdy neříkají.
Jó, kdyby lidi byli stromy, bylo by jim dobře v jejich tělech tak jako je stromům.
Jó, kdyby lidi byli stromy, byli by víc tím, čím jsou.
Využijme čas, kdy ti malí, s dětskou duší, mají ještě šanci se svým tělem navázat respektující a láskyplný vztah, aby byli schopni takový vztah navázat i k sobě, ke svým bližním, živým tvorům, ke krajině, k Zemi.
Dejme jim šanci cítit se „doma“ ve svých tělech takových jaká jsou, a ukažme jim přirozenost bolesti i rozkoše těla.
Žádné komentáře:
Okomentovat